Svět

Brethilský les je jedním z posledních území, které stojí v cestě Morgothovým balrogům, drakům, skřetům a temným stínům. Obývají ho už asi sto let lidé, kteří přišli se souhlasem elfího krále Thingola v lesní elfí říši Doriath. Souhlas dal oproti slibu lidí, že budou bránit les před všemi Thingolovými nepřáteli.
Lidem vládnou jejich vlastní náčelníci, ti ovšem uznávají Thingolovu suverenitu a k doriathským elfům přistupují s úctou jako k jeho vyslancům. Jimiž ostatně také jsou.
Zatímco brethilští lidé (a mezi nimi také drúadané) čelí každodenním bojům se skřety, kteří postupně do Brethilu pronikají, elfové čas od času pomáhají řešit složité záležitosti, na které lidem nestačí umění, síla či moudrost.
Středobodem hry je vojenský tábor Kailean, jedno ze sídel brethilských hraničářů, které navzdory ubývajícím silám střeží přístup do Ephel Brandiru - hlavního a jediného města Brethilu. Kolem Kaileanu je několik samot. Některé už vypálili skřeti.
Frontová linie se nedávno přesunula až do blízkosti Kaileanu. Za ni se odváží jen ti nejstatečnější a nejsilnější. A pokud se vrátí, jejich řady bývají prořídlé…

​

Rasy

​

Elfové: Prvorození, starší než Slunce a Měsíc - tedy někteří z nich. Tvoří většinu obyvatel svobodného světa. Protože neumírají věkem ani nemocemi, bývají přemýšliví, důstojní v přátelství i opozici. I mezi elfy jsou rozdíly: hlavní dvě etnika tvoří telerijští elfové (na hře zastoupeni "lesními" elfy z Doriathu) a jejich noldorští příbuzní (na hře skupina z Nargothrondu). Noldorští elfové se vyznají v řemeslech, což je sbližuje s trpaslíky, ale tíží je osud vyhnanců z Valinoru. Teleri žijí v souznění s přírodou a nově příchozí příbuzné příliš nevítají. Od "zabíjení rodných" a pálení telerijských lodí jsou jejich vztahy přinejlepším chladné.

​

Lidé: Druhorozené děti Stvořitele procitly věky po elfech. Svět, v němž se hra odehrává, osídlili po stěhování z východních zemi přibližně před sto lety a příběhy o příchodu lidí na Západ jsou tak ještě poměrně čerstvé. Lidí je ale celkově málo: ze "Tří domů Edain", jak jim říkali elfové, už vyhynul lid obývající vysočinu Dorthonion a ze zbytků hithlumských lidí - žen, dětí a starců - jsou otroci ve vlastní zemi, dobyté nepřítelem. Panují jim "Východňané", což jsou také lidé - ale hrubší a méně vznešení, kteří se přidali k Nepříteli. Ten jim za to odkázal hithlumskou zemi. Brethil je tak domovem posledních svobodných lidí na světě.

​

Drúadani: Plemeno nevysokých, plecitých a v obličeji ošklivých drúadanů by si mnozí méně znalí spletli se skřety, ale jen na první pohled. Smích drúadanů je hrdelní, ale čistý; a vždy byli smrtelnými nepřáteli skřetů. Drúadané od dávných dob provázejí brethilský lid, k němuž se připojili během jeho pouti východními kraji Středozemě. Platí ze výborné a neúnavné stopaře a partyzány, kteří v lesním válčení vynikají víc než kdokoliv jiný, dokonce víc než elfové. Drúadanů ale je málo a mívají krátký život. Známým rysem jejich kultury jsou vyřezávané sochy, púkelové, do nichž prý umějí zaklít duchy střežící lesy před nepřáteli.

 

Trpaslíci: Vousatý sveřepý lid byl už od dávných časů Středozemě známý bojovností, neústupností i vznětlivostí, stejně jako prací s kamenem a kovy. Na rozdíl od lidí, jejichž rody v posledních velkých bitvách stály na obou stranách, se trpaslíci až na pár renegátů sjednotili pod praporci noldorského elfa Fëanora a jeho synů; a trpaslíky odnášející z bojiště tělo svého krále si nedovolil zastavit nikdo, takový z jejich pohřebních chorálů a těžkých zbraní šel strach. Jejich hlavní sídla jsou mnoho týdnů cesty na východ od Brethilu. Své dílny ale mají na řadě míst - kromě jiného i v srdci Doriathu, královsém městě Menegrothu.

 

Skřeti: Rasa nepřátel. O jejich původu se mezi obyvateli světa příliš neví, ale říká se, že někteří elfové během toulání divočinou zpustli a stali se zlými; a také se vypráví, že v těch pověstech je až příliš mnoho pravdy. Skřeti jsou každopádně krutí a mají černá srdce, ale ani oni nejsou jen stroji na zabíjení: i mezi nimi se dají najít osobnosti statečnější a zbabělejší a kdyby někoho nechali zkoumat jejich zvyky zblízka (tak, aby o tom mohl podat zprávu), objevil by prvky kmenové hierarchie, soupeření i skřetí mystiky. Obecně ale skřeti uznávají sílu a okrajové části Brethilu už znají tak dobře, že boje v nich vyhrávají.

​

Příběhy

Dávné bitvy: Když Temný pán Morgoth - častěji se ale užívá název Nepřítel - ovládl skřety, svedli s nimi především elfové, ale následně i lidé a trpaslíci řadu bitev. Zpočátku byli úspěšní a dokázali udržovat síly Nepřítele obklíčené v horách a podzemích na dalekém Severu. Asi před 45 lety ale Nepřítel kromě obrovských šiků skřetů vyslal do útoku i draky, balrogy a ohnivé bystřiny z vrcholků hor. Obklíčení bylo proraženo a život v míru se stal minulostí. Vysočina Dorthonion byla první padlá elfsko-lidská říše.

 

Bitva nespočetných slz: Přibližně před 30 lety sebrali elfové, lidé a trpaslíci veškerou sílu a napadli vojska Nepřítele na Severu. Boje byly nesmírně kruté, ale Nepřítel nakonec drtivě (i díky zradě východňanů) zvítězil - byla to rozhodující bitva války, v níž nyní nezadržitelně vítězí. Prvním výsledkem bitvy byl pád druhé lidské a elfí říše - mocného Hithlumu. 

 

Gondolin: Bájné město noldorských elfů schované kdesi v horách. Vypráví se, že gondolinští elfové se účastnili Bitvy nespočetných slz a udělali z ní (přes konečnou porážku) velké drama - ovšem nakonec dovedli ustoupit a Nepřítel nedokázal Gondolin najít. Také se říká, že Turgonova říše obstojí ze všech elfích království nejdéle a že z ní vzejde naděje. Všichni Morgothovi sluhové vědí, že zjistit, kde je Gondolin, je teď cílem nade všechny ostatní.

 

Silmarily: Noldorský elf Fëanor kdysi vyrobil tři zářivé klenoty, které spoutaly světlo a krásu světa. Dokonalých kamenů se zmocnil Nepřítel a zasadil je do své koruny; to je také příčina, proč elfové z Valinoru pod Fëanorovým vedením vytáhli do války proti Morgothovi. Těsně před Bitvou nespočetných slz se člověku Berenovi a elfce Lúthien podařil husarský kousek, když se proplížili do Nepřítelovy pevnosti, z těžké temné koruny jeden silmaril oddělili a donesli ho do Doriathu elfímu králi Thingolovi. Fëanorejští elfové ale přísahali bojovat proti každému, kdo by si na silmarily činil nárok…

 

Melianin pás: Všichni vědí, že doriathské elfí království je chráněné začarovaným pohraničím. Kdokoliv by tam chtěl vstoupit s nepřátelskými úmysly, ztratí se, zabloudí a je rád, když se z jakoby oživlých kořenů, trní a rojů včel vymotá za týden hladový, ale živý… Projít přes "Melianin pás", jak je území nazývané podle Thingolovy manželky a mocné čarodějky, nejde bez spolupráce s doriathskými elfy.

 

Túrin Turambar: V Bitvě nespočetných slz byl zajat lidský válečník Húrin, pán Hithlumu. Vysmíval se Morgothovi, když jej před něj přivedli; a ten proklel celou jeho rodinu. Húrinův syn Túrin se stal tulákem a psancem, postupně se ale vypracoval na známého velitele, bojujícího často jen na svou pěst a pro své zájmy. Ví se, že Túrin před asi patnácti lety velel skupině psanců v divočině nedaleko Brethilu. Ví se, že se pak stal velkým kapitánem nargothrondské elfí říše, která ale pod jeho velením utrpěla konečnou porážku od Morgothova vojska. A co je nejdůležitější - Túrinova stopa se pak objevila v Brethilu. Jen pár roků zpátky, když na Brethil zaútočil monstrózní drak Glaurung, ho Túrin přímo tady v Brethilu dokázal zabít.